Starý známý ekzém

Atopický ekzém neboli atopická dermatitida (AD) je chronické zánětlivé autoimunitní kožní onemocnění, které se obvykle projeví už v dětství. Rozhodně to není jen vyrážka, která nepříjemně svědí. Je to závažná nemoc, která se pojí s mnoha přidruženými onemocněními a výrazně negativně ovlivňuje kvalitu života pacientů.

Atopickým ekzémem trpí 5–20 % dětí a 2–10 % dospělých, přičemž téměř polovina dospělých se potýká se závažnou formou nemoci.1

Jak převzít kontrolu nad atopickým ekzémem?

Atopický ekzém může velmi nepříjemně ovlivňovat životy pacientů při běžných denních činnostech i v práci. V dnešní době už je přitom možné s pomocí vhodně zvolené léčby nemoc a její projevy dostat pod kontrolu a utlumit příznaky na minimum. Pokud nejste spokojeni s dosavadními výsledky léčby, neobávejte se o tom se svým lékařem otevřeně mluvit. Váš lékař byl měl být v boji s AD vaším partnerem, který se společně s vámi snaží najít pro vás to nejlepší řešení.  

Tyto tři jednoduché kroky vám pomohou s přípravou na návštěvu u lékaře

Jak AD ovlivňuje kvalitu vašeho života?

Projevy atopického ekzému nejsou vidět jen na kůži. Naopak, často nemusí být vůbec vidět. Patří mezi ně svědění, bolest, spánková deprivace, sociální izolace, zhoršená kvalita života či negativní dopady na rodinu a blízké nemocného. Tento krok vám pomůže si uvědomit, jak moc a jak často AD ovlivňuje váš každodenní život.

Nastavte si cíle léčby

Pokud si ujasníte, čeho přesně chcete léčbou dosáhnout, vašemu lékaři tyto informace pomohou zvolit pro vás nejvhodnější léčbu.

Připravte se na návštěvu lékaře

Pro stanovení diagnózy, určení závažnosti i léčbu atopického ekzému je důležité projevy nemoci sledovat dlouhodobě, protože se v čase mohou měnit. Zapisujte si proto pravidelně vše, co vás v souvislosti s nemocí v době mezi jednotlivými návštěvami lékaře trápilo, abyste pak byli schopni během další konzultace popsat vašemu lékaři vše co nejpřesněji.

1 Luoma R et al. Allergy. 1983 Jul;38(5):339-46; Spergel JM et al. Pediatrics. 2015 Dec;136(6):1530-8; Eigenmann PA et al. Pediatrics 1998 Mar;101(3):E8.